Jak moc nepohodlí potřebujeme pro změnu?

change-671374_1280Často se setkávám s lidmi, kteří za mnou chodí a říkají, že chtějí něco změnit. Může se jednat o změnu zásadní, stejně tak jako o změnu drobnou. Často se také setkávám s tím, že se za mnou tito lidé později vracejí a když se jich ptám, co se stalo, co změnili, co podnikli, dostávám odpověď, že nic a spolu s tím spoustu důvodů, proč to zrovna nešlo. Jedna teorie říká, že k tomu, abychom se opravdu odhodlali ke změně, abychom podnikli nějaké kroky, musí být míra prožívaného nepohodlí poměrně veliká.

 

Zkrátka, když nás jenom lehce tlačí bota, tak si ji ještě nezujeme. Na zouvání boty bude čas, až budeme mít ten puchýř rozedřený do krve. Máte to také tak? Zažíváte také pocity, že byste něco chtěli jinak, ale nemáte dost času, prostoru, zdrojů, energie, chuti nebo třeba jen náladu, abyste patřičnou změnu provedli. Anebo to máte jinak?

Jak moc souvisí schopnost měnit věci s vnitřním naladěním? A to s tím úplně nejzákladnějším naladěním – být optimistou nebo pesimistou. Co myslíte? Jak moc se pesimista bude zdráhat podnikat kroky ke změně ve srovnání s optimistou? Asi více. Nejspíš uvidí všechny černé stránky, všechny důvody proč by se něco mohlo pokazit, proč by něco mohlo nevyjít, proč to nedělat? Zkrátka bude mít ten správný pesimistický postoj. A tak se zastaví a změnu neudělá. Naopak optimista bude cítit šanci, příležitost. Rizika si sice bude uvědomovat, ale zváží jestli rizika převažují nebo zvítězí přínosy. Je to tedy tak jednoduché?  Že se změny optimistům dělají lépe? Částečně ano a částečně ne. Obecně by se dalo říci, že se optimistům dělají změny lépe, ale přesto všechno zde stále platí, že pokud je míra nepohodlí moc malá a nepohodlí není akutní a bolest či strádání (a to může být například jen špatný pocit sám ze sebe) nejsou dost velké, nezměníme nic. Změnu zkrátka neprovádíme, když věci fungují. Změna stojí spoustu energie a výsledek nám musí přinést více, než stojí naše investovaná energie, to je ta správná rovnice!

Co z toho plyne? Že bychom mohli tohle pravidlo opravdu začít používat jako vzorec. To znamená, že v okamžiku, kdy přemýšlíme o nějaké změně, cítíme určitou nespokojenost, ale stále ještě váháme, zda se do akce pustit nebo ne, tak bychom si měli sednout, vzít tužku a papír, udělat čáru a napsat si, kolik energie mě tato změna bude stát a co mi změna přinese. A podle toho, na které straně budeme mít více bodů, se můžeme rozhodnout, zda změnu opravdu podniknout, či ne. Nezaručuji Vám, že to je vše, co potřebujete k odhodlání ke změně, ale rozhodně to může být jeden z nástrojů, které Vám pomohou si uvědomit, jak mnoho můžete získat a jak málo musíte udělat. Že se možná stačí jen odhodlat k prvnímu kroku. Proto Vám přeji dost kuráže na to, udělat první krok.