O terapii a hypnóze

Lidé mají o terapii a hypnóze různé představy. Často se však setkávám s tím, že jejich představy jsou nesprávné a tedy ovlivňují očekávání klienta, anebo dokonce vyvolávají strach. Dovolte mi tedy uvést pár základní informací o psychoterapii, hypnóze a jejich fungování.

Pokud se necítíte delší dobu psychicky dobře, nemusí jít hned o nějakou duševní poruchu, ale pouze o varovný signál, který říká, že nám něco chybí nebo je naopak něčeho příliš. Stejně jako nasloucháme svému tělu a fyzickému stavu, je třeba se starat i o stav psychický, a nebát se říci si o pomoc.

Léčivým prostředkem psychoterapie je rozhovor. Nejde vždy jen o vypovídání se. Psychoterapeut dokáže na základě svých výcviků a zkušeností vypátrat prapůvod Vašich potíží a pomůže Vám s jejich řešení v celém jejich kontextu.

Terapie nedokáže vždy vyřešit všechny Vaše problémy, ale dokáže Vás nasměrovat.

Nejspíše Vás zajímá, jak dlouho psychoterapie trvá. Každá psychoterapie nemusí být dlouhodobá. Stává se, že někteří klienti na základě rozhovoru a zpětné vazby uvědomí, kde je jádro jejich problémů a začnou je pomalu řešit sami. Jindy může být řešení problému časově náročnější a je třeba (alespoň zpočátku) častějších setkání. V každém případě je zapotřebí proaktivní přístup klienta. Hypnóza pracuje s nevědomou částí mysli. 

Nejedná se však o práci „za Vašimi zády“.

Vědomí je ta část mysli nebo lépe myšlenka, které právě věnujete plnou pozornost. Může to být tvorba vašeho nákupního seznamu nebo v mém případě právě soustředění na to, co zde nyní píšu. A pokud se opravdu soustředíme, naše vědomí je schopné uchopit a zpracovat pouze a jen jednu věc (pokud si vytváříte svůj nákupní seznam, budete už obtížně současně s tím objednávat termín vaší letní dovolené).

Naše nevědomí však funguje jinak. Často tzv. „na autopilota“. Spuštěné procesy v nevědomí běží tak dlouho, jak dlouho je třeba a naše nevědomí je schopno tímto způsobem zpracovávat současně několik různých činností. Nejspíše jste se s důkazem práce nevědomí již setkali. Vybavte si situaci, kdy jste si nemohli vzpomenout na nějaké slovo či jméno. Měli jste ho „na jazyku“, ale zkrátka ne a ne ho vyslovit. Pak jste to vzdali, přestali jste se snažit si vzpomenout, změnili téma hovoru nebo dokonce ukončili konverzaci a po pár minutách vám jméno samo vyskočilo v paměti. Plácli jste se do čela, s větou „Jééé, no vždyť to byl Karel. No jasně.“ A právě to, že jste si (přestože jste už na Karla nemysleli) na jeho jméno vzpomněli, je práce nevědomí. Tak trochu potají se vaše nevědomí stále ještě věnovalo hledání toho správného jména, a když ho nalezlo, tak ho vašemu vědomí nabídlo. A přesně tuto část Vaší mysli se snaží hypnóza ovlivnit.

Snaží se spustit ve vaší nevědomé mysli ty procesy, které napomohou řešení vašeho problému.

Navození hypnózy je značně závislé na vaší ochotě přijmout hypnotizérovi představy a myšlenky, které vám v rámci sezení bude nabízet. Tyto sugesce, které hypnotizér říká a kterým nasloucháte (v hypnóze o něco pozorněji než obvykle) sami třídíte a určujete, zda je přijmete. A právě prostřednictvím sugescí zadává hypnotizér vašemu podvědomí úkoly ke zpracování a spouští léčebné procesy. Ale ne každý na hypnózu reaguje stejně a proto je i u každého člověka míra přijetí sugescí různá.

Hypnóza není bezvědomí. Naopak, je to stav velmi vysokého zájmu o nějakou věc. Nejvíce se podobá stavu, kdy jste se nechali strhnout nebo unést nějakou situací (u každého to může být něco jiného, např. kniha, film, divadelní představení, fotbalový či jiný sportovní zápas nebo třeba pletení svetru či opravování motoru auta). Pokud jste tedy někdy prožili stav, kdy jste nějakou činnosti vykonávali tak soustředěně, že vás v danou chvíli nezajímalo jídlo, čas a ani štěkající sousedův pes, je docela dobře možné, že se jednalo o tzv. transový stav, což je v podstatě stav, který zažívají lidé v hypnóze.

Do určité míry je hypnóza podobná spánku nebo spíše stavu těsně před usnutím. Stále vnímáte hypnotizérův hlas, ale jakoby vzdáleně a Vaše myšlenky už se mohou zabývat něčím jiným. Ale stejně jako při usínání, pokud by se stalo něco, co by vás vyděsilo nebo by se vám nelíbilo, tak byste se rychle probrali. Tento obranný mechanismus funguje i v hypnóze – pokud by vám snad chtěl hypnotizér dávat sugesce, které jsou proti vašemu přesvědčení či vůli, rychle se proberete a začnete se bránit, nebo na ně nebudete vůbec reagovat. Hypnotizér nemá absolutní moc ani nad Vaším tělem.

Pomocí sugescí Vám nabízí pomoc, ale vždy je to nakonec na Vašem rozhodnutí, zda ji přijmete.

tlacitko2