Psycholog jako kadeřník

psycholog jako kadeřník purple
Chodit k psychologovi, psychiatrovi, psychoterapeutovi nebo komukoli, kdo má před názvem svého povolání psycho, je u nás velmi často nálepka. Můžete se setkat s námitkami – přece nebudu chodit k psychoušovi, to je pro blázny. Stejně tak, jako se můžete setkat s tím, že lidé říkají: ,,Já to přece zvládnu. K psychologovi chodí jen ti nemocní.”

Netvrdím, že nezvládnete, ale…

Všichni jsme si tak nějak zvykli pečovat o sebe, pečovat o své tělo. Chodíme pravidelně k lékaři, někteří z nás chodí cvičit, většina z nás chodí ke kadeřnici, někteří z nás chodí na kosmetiku, kupujeme si slušivé oblečení. Zkrátka pečujeme o své fyzické zdraví.

A sáhneme-li po velmi známé větě “Tělo a duše jedno jest”, tak nám k tomu, abychom měli krásnou bytost, ještě chybí péče o duši. A i o tu duši bychom se měli pravidelně starat. Můžeme o ni pečovat různými způsoby. Těmi nejznámějším je odpočinek, zbavování se stresu, relaxace… No ale to je pouze základ. Něco jako pravidelné ranní čištění zubů, či česání. Pak ale můžeme dělat něco navíc. Můžeme se zaměřit na to, jak se o svou duši starat, můžeme si popovídat s kamarádem či kamarádkou, můžeme číst odborné knihy a na základě nich pečovat o svou duši. Můžeme získat různá doporučení, kterých je v poslední době spousta. Způsobů a variant je velké množství. No a někde úplně na konci se nejspíše objeví i varianta – můžeme si dojít k psychologovi. Většina lidí v tomto okamžiku zpanikaří. Proč bych chodil k psychologovi? Já přeci nejsem duševně nemocný!

Ale přirovnáme-li to k péči o fyzické zdraví nebo ke kadeřnici, k ní také nechodíme proto, že naše vlasy jsou nemocné. Chodíte k ní, protože chcete dobře vypadat. A když bych to vzala postupně, nemusíte nic dělat se svou duší, stejně jako si nemusíte stříhat vlasy. Můžete se starat o svou duši pravidelnou péčí stejně tak, jako si myjete vlasy. Můžete si v případě potřeby poskytnout akutní péčí, stejně tak, jako když budete mít někde vyčnívající vlas, tak ho sami zastřihnete a nepoběžíte hned ke kadeřnici, anebo (a to je spíše pro dámy) si zastřihnete ofinu, protože zbytek je ještě v pořádku. Anebo potřebujete radikálnější zásah, větší úpravu, a tak si zkrátka dojdete k psychologovi, stejně tak, jako chodíte ke kadeřnici. A ta Vám jednou za čas vlasy pořádně prostříhá, vše nastaví tak, jak to má být a vy už potom opět zvládnete většinu věcí pěkně sami doma.

Nevím, odkud se vzal ten mýtus, že psycholog je jen pro nemocné. Proč se jej lidé bojí. Na rozdíl od většiny klasických lékařů, Vám psycholog nijak fyzicky neubližuje a nepoužívá věty: ,,Pozor, teď to píchne! … Teď to bude bolet!” Ani do Vás neřeže, rozhodně ne do Vašeho fyzického těla, ani nic podobného. Psycholog je tu zkrátka spíše jako ta kadeřnice, ke které jdete dobrovolně, rádi, těšíte se na ni a odcházíte s pocitem, že Vám to více sluší. Máte zkrátka ze sebe lepší pocit. A stejně tak by to mělo být, když odcházíte do psychologa nebo psychoterapeuta. Buď hned, anebo záhy, budete mít ze sebe lepší pocit. A ještě jedna věc. Stejně tak, jako si vybíráte kadeřnici, než najdete tu pravou, tak i u psychologa nebo psychoterapeuta máte možnost hledat, dokud nenajdete toho pravého.

Tak co? Kdy se přijdete nechat zkrášlit? Kdy se necháte hýčkat?